Kolejiště rok 2014

3. října 2014 v 22:06 |  Téměř hotové kolejiště
Vítám Vás na těchto stránkách a rád bych Vás seznámil se změnami na svém malém zahradním kolejišti. Většina úprav se týkala hlavně instalace nových budov vytvořených přes loňskou zimu a jak se vše dopadlo se můžete podívat na níže uvedených fotografiích.

Začneme třeba na nádraží, kde byly původní lampy vyrobené z brček na nápoje nahrazeny lampami novými, jejichž postup výroby naleznete zde. Brčka totiž přepálí sluníčko a jejich plast po dvou sezonách popraskal. Taky přibyla budova nádraží a pár jiných drobností.












Na kolejiště byla nově umístěna i budova výtopny. Postup její výroby jsem popsal zde a její umístění v kolejišti vidíte na následujících fotkách:







Sehnat auto imitující historii a odpovídající měřítku jsem nakonec taky vyřešil. A je kupodivu i české výroby...



No a největší radost mám z mlýna. Jeho stavba mne fakt bavila a náš mrňous kolem něho v noci chodí s respektem. Modré světlo nočního osvětlení působí dost strašidelně a tak tam nezbytně musí bydlet i čarodějnice. Noční fotky tu bohužel nemám ale ve dne zase uvidíte paní mlynářovou s čerstvě napečenými koláčky...


No a jestli máte vyčištěný displej, tak v potoce uvidíte pstruhy a na kamenu vodníkaSmějící se

A, tak ne. Vodník mastí karty se závorářem ve strážním domku a pstruzi prý budou na másle...



A pro oživení přírody je tu i ohrada s koníky. Už se ani neplaší, když kolem jede "pára"



Kameny začaly obrůstat mechem a tak teď působí v krajině mnohem přirozeněji...



No a takto vypadá celkový pohled na kolejiště v současné podobě:




A dokonce mašinky zvládnou bez větších problémů i zimní provoz...





A když pak přijde ještě noc, tak se svařáčkem v ruce se u toho taky dá vydržet...





Na video z letošního roku (2014) už jsem taky našel čas a tak zde je jeho poslední verze:
 

Automatické časové zastavení

1. září 2014 v 20:26 |  Ovládání kolejiště
Lokomotiva na bateriový pohon většinou jen stereotypně krouží po kolejišti a to mne vedlo k nápadu nějak ji donutit, aby její pohyb po dráze vypadal realističtěji. Tak vznikl jednoduchý časový spínač, který vnesl do jízdy lokomotivy prvek automatického provozu. Obvod je určen pro lokomotivy, které mají svůj bateriový zdroj, nejsou vybaveny dálkovým ovládáním a předpokládá se u nich jízda jen jedním směrem.
Lokomotiva osazená tímto časovým obvodem tak získá velmi efektní vlastnost - umí zastavit na námi určeném místě na cca 10 sec. (dle použitého kondenzátoru) a tak původně "hloupá" mašinka najednou umí sama zastavovat např. ve stanici.
Elektronický obvod je opět navržen s minimem součástek a je umístěn uvnitř lokomotivy.
Lokomotiva je osazena na spodní straně magnetickým jazýčkovým spínačem a v místě zastavení umístíme do kolejiště permanentní magnet.
Pozor, po zapnuti vypínače na lokomotivě se tato rozjede až po nabití kondenzátoru.



Hotový modul a jazýčkový kontakt připravené k montáži...


Umístění modulu v lokomotivě...


Umístění magnetického snímače na spodku lokomotivy. Na předním dvojkolí je rovněž vidět umístění magnetu pro ovládání magnetických spínačů v kolejišti (ovládání semaforů a závor).


Magnet je připevněn na hlavičce hřebíku. Jednoduše jeho vpíchnutím do kolejiště můžeme měnit místo zastavení...

Semafory

1. září 2014 v 19:04 |  Ovládání kolejiště
Mechanická návěstidla by kolejišti slušela více, ale zatím vzhledem ke spolehlivosti a jednoduchosti výroby zvítězila návěstidla světelná.
Mechanické provedení světelného návěstidla je naprosto jednoduché a nebudu ho proto nějak více rozepisovat. Jako signalizace jsou použity 2 LED diody (zelená, červená) a vzhledem k venkovnímu použití doporučuji nějaké s větší svítivostí, aby bylo i za slunečného dne vidět stav návěstidla.
Po funkční stránce je semafor zapojen jako skutečný autoblok na trati. Zde však vzhledem ke vzdálenostem a použití pouze 2 světel je funkce zjednodušena a tak projíždějící lokomotiva přepne míjený semafor na "stůj" a předchozí semafor na "volno".
Přepnutí elektroniky je zajištěno magnetem na spodní části lokomotivy a magnetickým spínačem umístěným v kolejišti u každého semaforu.
Elektronické provedení jsem řešil opět s ohledem na spolehlivost ve venkovním prostředí a tak je použito minimum součástek. Jednotlivé moduly ovládající semafory nepotřebují ani plošný spoj a rezistory jsou připájeny přímo na nožičky integrovaného obvodu. Každý takový modul jsem po odzkoušení zalil do epoxidu (nebo silikonu) a tak je vlhkostí prakticky nezničitelný.


Osvětlení kolejiště včetně semaforů mám zapojeno k automatickému osvětlení zahradní cesty a zatím vše bez problémů denně funguje. Po prvním zapnutí se může na semaforech rozsvítit libovolná LED dioda a stav se urovná až po prvním průjezdu vlaku. Stav semaforu po prvním zapnutí lze sice ošetřit kondenzátorem, ale charakter mého kolejiště tuto úpravu elektroniky nepotřebuje. Elektronika semaforu může být náchylná na změnu stavu v případě přítomnosti napěťových špiček a tak třeba použití relé v kolejišti může být příčinou problémů.

Zde je vidět mechanické provedení modulu a jeho umístění přímo pod semafor.
V kolejišti je umístěn magnetický jazýčkový spínač.
 


Kde nás najdete

15. května 2014 v 11:47 |  Kontakt
Vaše nápady, dotazy a připomínky můžete psát na mail: babett@seznam.cz
nebo na facebook

Vláčkodráha je umístěna na soukromém pozemku, ale návštěvu není problém domluvit na výše uvedeném kontaktu. Děti tu určitě najdou spoustu zábavy a domácích zvířátek a dospělí mohou posedět třeba u dobré kávy a poklábosit o mašinkách...:-)

mapa zde

Výroba nádražní lampy

7. května 2014 v 8:02 | Babett |  Stavby a doplňky

Výroba nádražní lampy

K výrobě budeme potřebovat tři různé průměry trubiček, které jdou do sebe vzájemně zasouvat. Tyto lze zakoupit v téměř každém hobby marketu v různých průměrech a provedení (plast, hliník, měď).
Pro mé měřítko jsem zvolil dvě spodní trubičky hliníkové (Bauhaus cca 40,-Kč/m) a vrchní nejslabší z důvodu potřeby ohýbání je měděná (cca 90,-Kč/m). Vnější průměr nejsilnější trubičky je v mém případě 8mm a celková výška lampy je 260mm (bez podstavce).
Dále je potřeba smršťovací bužírka, zelenožlutá izolační páska, vysoce svítivá LED dioda, rezistor 100R (dle napájecího napětí), krabička od starého filmu do promítačky a vhodný cylindr.


Trubičky nařežeme na 3 přiměřeně dlouhé díly nebo v měřítku dle skutečné lampy a nesmíme zapomenout, že do sebe budou vzájemně zasunuty min. 15mm. Vrchní díl ohneme do potřebného tvaru. Měděnou trubičku jsem si před ohýbáním nahřál nad plynovým sporákem (ohnutí je snadnější).
Takto připravené díly vsuneme do sebe a pokud je spojení volné, zafixujeme lepidlem.
Níže na obrázku je pracovně složená lampa u které je použit cylindr z koncovky koaxiálního TV kabelu.

Spodní stranu stožáru omotáme elektrikářskou páskou a na zbytek tělesa nasuneme smršťovací bužírku (zakoupíme v elektře) a např. horkovzdušnou pistolí zahřejeme. Bužírka nám zkopíruje povrch stožáru, čímž fixuje jednotlivé trubičky a zároveň vytvoří povrchovou úpravu nepodléhající povětrnostním vlivům. Do víčka krabičky od filmu vyvrtáme díru a vlepíme hotový stožár.



Protáhneme drátky, připájíme LED diodu. Do soklu pak umístíme předřadný rezistor LED diody a lampa je připravena k instalaci. Níže na obrázku je použit cylindr z víčka náplně do E cigarety a pravděpodobně existuje i spousta vhodnějších předmětů, které by imitovaly cylindr.

Výroba plotu

1. ledna 2014 v 17:21 |  Stavby a doplňky

Výroba oplocení

Při stavbě budov pomocí flexilepidla mi na stole vždy zůstávaly odstřižené zbytky sádrokartonářské pásky. Jejich rozměr se sám přímo nabízel jako základní materiál pro stavbu plotu a tak jsem vyzkoušel to nejjednodušší, co mne napadlo.
Ze skelné sádrokartonářské pásky odstřihneme délku budoucího plotu. Pásku doporučuji odstřihnout o cca 10cm delší pro její snazší manipulaci při barvení, kdy lze za neobarvené konce pásku lépe uchopit.

Takto ustřiženou pásku uchopíme na obou koncích za protilehlé rohy a přiměřeným tahem vytvoříme z původních čtvercových ok oka kosočtvercová. Toto není podmínkou, ale lépe to modeluje skutečný plot. Takto "přetaženou" pásku položíme lepící stranou na karton a natřeme akrylátem, či nastříkáme.


Plot po natření otočíme a na lepivou stranu pásky přilepíme předem připravené plotové sloupky. K lepšímu přilepení jsem použil vteřinové lepidlo. Plot pak z této strany rovněž natřeme či nastříkáme a pro úplné zaschnutí pověsíme kolíčkem na prádelní šňůru.


No a po zaschnutí můžeme instalovat na kolejiště. Nemám ještě odzkoušenou odolnost ve venkovním prostředí, ale dosavadní 3 zimní měsíce na něm zatím nezanechaly žádné škody.

Stavba mlýna

9. prosince 2013 v 10:28 |  Stavby a doplňky

Potok na kolejišti přímo vybízel ke zhotovení další stavby. Jímku čerpadla a vlastní pramen potoka jsem měl doposud provizorně zakryt větším kamenem, ale už při pohledu na odhalenou základnu jímky mi bylo jasné, že to je ideální místo pro stavbu funkčního vodního mlýna.


Žádnou hotovou přijatelnou stavbu jsem nikde nenalezl ale inspirací mi byly stavebnice budov Walachia, které by možná byly vhodné do vnitřních prostor, nikoliv však pro venkovní použití.
Jako základ pro nařezání trámků poslouží odřezky z nějakého pokud možno tvrdého dřeva. Hranolky o průřezu cca 1 x 1 cm jsou po délce na obou venkovních stranách zkoseny horní frézkou (pravděpodobně by stačilo jen zbrousit smirkovým papírem). Po slepení pak vzniknou přirozené spáry.


Hranolky nyní musíme nakrátit podle půdorysu stavby. Při řezání nesmíme zapomenout, že ob jednu řadu budeme trámky na nároží překládat, takže musíme trámky rovněž ob jednu řadu prodlužovat, resp. zkracovat o sílu trámku. To samozřejmě platí pro případ, kdy budeme otvory pro okna a dveře vytvářet hned při lepení stavby. Dobře je to vidět na následujícím detailu:


S takto připraveným materiálem můžeme začít lepit obvodové zdi. Použijeme voděodolné lepidlo na dřevo a opět nezapomeneme překládat trámky na nároží budovy. Rovněž dodržujeme kolmost stěn, protože s rostoucí stavbou by se nepřesnosti zvětšovaly.


Okna můžeme přímo zastavět do stěn, ale pravděpodobně by se daly dodatečně vyřezat i do hotových stěn.


Dokončená hrubá stavba


Vyřezání otvoru pro dveře a obložení nažehlovací dýhou.


Pro přístup k čerpadlu umístěnému pod mlýnem jsem se rozhodl o oddělávací střechu. Základ štítu tvoří pertinaxová destička s nažehlenými pásky dýhy.


Z nařezaných hranolků si připravíme "áčko" vazby a vše slepíme.


Nařežeme a slepíme kompletní vazbu. Tady by šla konstrukce pravděpodobně udělat jednodušeji, ale zvolil jsem tento postup z důvodu dostatečné tuhosti oddělávací střechy.


Nyní můžeme přistoupit k povrchové úpravě. Použil jsem obyčejný luxolak a po důkladném zaschnutí je trošku piplačka s vyspárováním trámků. Zvolil jsem injekční stříkačku a bílý silikon.


Dveře jsou opět z dýhy nažehlené na pertinaxu. Vodní kolo je zatím pracovní verze a vzhledem k tomu, že bude poháněné vodou, musím vyzkoušet odolnost této dřevěné verze. Náhon mlýnského kola je opět z trámků ale uvnitř bude vloženo plastové koryto pro vlastní vedení vody.


Střecha mlýna je vyrobena z plastové 3mm silné desky. Náhodou jsem ji našel v Bauhausu, je v různých barvách a velikostech a deska 50 x 50cm stojí asi 60Kč. Je dobře tvárná a dlátkem do ní lze velmi snadno vyrýt texturu eternitu


Téměř dokončený model mlýna již potřebuje jen zasklít okna, doplnit komín, instalovat osvětlení,... No a na jaře půjde "do provozu"...




Stavba výtopny

29. listopadu 2013 v 0:22 |  Stavby a doplňky


Stavba výtopny

Pro stavbu výtopny jsem použil již vyzkoušenou technologii, která odolá celoročnímu umístění na venkovním kolejišti.
Základem budoucího modelu je blok polystyrenu, který můžeme do požadované velikosti slepit i z více desek tavnou pistolí. Na polystyren si rozkreslíme základní konstrukční prvky (okna, vrata, střechu).


Takto připravený díl nyní co nejpřesněji vyřežeme do budoucího tvaru (nožem, pilkou na železo, pilkou ocaskou, odporovým řezacím drátem ...)

Nyní máme vytvořenou formu (kopyto), které potáhneme perlinkou pro větší tuhost modelu. Perlinku lze přichytit tavnou pistolí a na nároží či spoje lze použít samolepicí pásku používanou na spoje sádrokartonu která je dobře ohebná a tvarovatelná. Do polystyrenu vysřiháme a zatavíme krabičky pro budoucí okna (použito z krabiček diarámečků) a samozřejmě i budoucí vrata ohraničíme přiměřeným rámečkem. Na takto připravenou formu můžeme začít nanášet špachtlí flexilepidlo.

První vrstva lepidla vyrovná drobné nedostatky formy a model máme nyní připraven k nanášení omítkové vrstvy.


Nyní si připravíme jemnou drť na posyp. Použil jsem drcené střešní pálené tašky a na světlejší posyp jsem nadrtil opukové kameny. Prášek by měl být opravdu jemný, takže doporučuji prosít na konzistenci mouky. Rozmícháme lepidlo na přiměřenou hustotu a naneseme druhou - omítkovou vrstvu.
Omítkovou vrstvu je dobré nanášet na ještě vlhkou (ale pevnou) základní vrstvu. Dojde tak k lepšímu spojení obou vrstev a hlavně nám omítková vrstva nebude tak rychle prosychat. To nám poskytne dostatek času na obarvení a vytlačení cihlového vzoru.


Do takto zasypaného lepidla vytlačíme vodorovné pruhy textury cihel podle pravítka třeba hranou špachtle. Na svislé pruhy stačí plíšek široký na výšku cihly, kterým pak vytlačíme jednotlivé cihličky. Jde to poměrně rychle - jen pozor, aby cihly správně "vázaly". Každou stěnu děláme zvlášť - nehrozí zaschnutí lepidla a během naší práce na textuře se posyp dobře spojí s lepidlem.


Po zaschnutí lepidla vyřežeme vnitřek polystyrenu a ponecháme pouze cca 1,5 - 2 cm silnou vrstvu kolem obvodových stěn a střechy. Venkovní stěny přestříkneme vodním sklem, které zamezí drolení posypového materiálu a zvětší voděodolnost modelu.


Okna jsem vyrobil tím nejjednoduším způsobem - plexi nařezané z krabičky od CD a okení rám z tvrdého dřeva. Drážka pro okno naříznutá pilkou na železo.


Do plexiskla jsou pistolovou pájkou zataveny drátky Cu 1,5.


Střecha je vystřižena z pískované lepenky. V Bauhausu jsem ale nedávno koupil plastovou desku, do které jde dlátkem velmi jednoduše vyřezat textura např. eternitu, což by modelu asi slušelo víc. Určitě to vyzkouším.


Vrata jsou z pertinaxové destičky polepené proužky nažehlovací dýhy. Před polepením dýhou jsou do pertinaxu vlepeny panty.


Nažehlovýním vrstev dýhy lze vytvořit plastický profil vrat. Luxolakem se dá vytvořit i slušný barevný odstín, takže pak už stačí jen vrata usadit na panty.


Natřeme vnitřní stěny, osadíme případné osvětlení...



Nalepíme krovy


A podobnou technikou, jako vrata, jsou udělány i komponenty střešního odvětrání. Dýha nažehlená na pertinaxu. Větrací žaluzie je plastová mřížka z nějaké hračky...


No a pak už to jen šoupnout na kolejiště...


A můžeme jezdit...


Kolejiště rok 2011

26. října 2013 v 11:48 |  Videa
Zhruba dokončené kolejiště - zatím je stále co dodělávat a vylepšovat...

Strážní domek

26. října 2013 v 11:10 |  Stavby a doplňky
Oživením každého modelového kolejiště jsou krom jiného hlavně stavby. Budovy by měly charakterově alespoň trochu zapadat do rázu (epochy) kolejiště. V případě zahradní železnice však trvale instalované stavby musí odolávat i povětrnostním vlivům a to je trošku problém. Lze samozřejmě zakoupit již hotové stavebnice, ale to bych ustoupil od své filozofie - za minimální náklady maximální efekt. Vždyť cena jednoho takového stavebnicového domku by překročila moje dosavadní náklady do celého kolejiště. A tak jsem googlil, ale na žádné uspokojivé řešení jsem nenarazil. Rozhodl jsem se jít tedy tak nějak svou vlastní cestou a tak vznikla má první stavba strážního domku, která by šla samozřejmě za cenu času provést mnohem dokonaleji, ale mě šlo hlavně o ověření proveditelnosti mé teorie.

Stavba strážního domku

Pro výrobu modelu domku je potřeba vyrobit formu z polystyrenu. Je to vlastně model budoucí stavby bez oken a dveří. K tomu jsem použil ostrý nůž, tavnou pistol a trafopájku s upraveným pájecím hrotem k řezání polystyrenu. Drobné nepřesnosti na vyrobeném "kopytu" nejsou až tak kritické, protože je skryje lepidlo. Nyní je potřeba zařezat (pájkou) do modelu krabičky ve velikosti budoucích oken a dveří. Pokud je model větší, je dobré jej následně polepit perlinkou. Dobře se pracuje třeba s páskou na sádrokartonové spoje, která je lepivá. Jinak lze perlinku k polystyrenu nabodovat i tavnou pistolí. Rozmícháme si přiměřené množství flexibilního mrazuvzdorného lepidla a špachtlí naneseme na připravenou formu. Vrstvy dělám většinou dvě. První je pevnostní, zalepí perlinku a vyrovná nepřesnosti formy. Druhá vrstva pak funguje jako základ pro fasádu.

Povrchová úprava dává domečku již konečný vzhled a já jsem potřeboval cihlovou stavbu. K tomu je třeba předem si připravit jemně nadrcenou cihlovou moučku. Stačí roztlouci kladívkem květináč nebo pálenou cihlu či tašku a prášek pak raději ještě prosít. Ihned po nanesení druhé vrstvy lepidla zaprášíme povrch lepidla cihlovým práškem a pak lehce odfoukneme jeho nepřilepené zbytky. Špachtlí přiměřené velikosti pak vytlačíme vodorovné spáry cihel a na svislé spáry použijeme plíšek odpovídající výšce cihličky.

Výsledný efekt pak záleží na trpělivosti a preciznosti práce. Opravíme případné nedostatky, lehce houbičkou odrolíme otřepy, zamačkáme zdivo a hrubá stavba je na světě.

Před zaschnutím lepidla jsem položil a vyrovnal trámky na budoucí střechu


Nyní je třeba odstranit krabičky pro budoucí okna a dveře. Obřezávám je lámacím nožem a opatrně je vyjmu. Z důvodu budoucího osvětlení je třeba vyřezat upravenou trafopájkou vnitřek polystyrenu a otvory pro okna a dveře. Polystyren ponechávám po obvodu stěn v tloušťce cca 1cm. Jednak to imituje stěnu stavby ale hlavně zůstane zachována pevnost budovy.

Model pro větší venkovní odolnost a zmenšení drolivosti omítky přestříknu v této fázi vodním sklem.
Nyní už jen slepíme okna a dveře - používám miniaturní dřevěné hranolky a dýhu, povrchově upravíme vhodným lakem či mořidlem a vlepíme do modelu. Střechu jsem udělal z pískované lepenky, ale pro větší modelovost lze zakoupit plastovou.

Tuto stavbu jsem zvládl odpočinkovým tempem za jeden víkend a i po dvou letech nepřetržitého pobytu na kolejišti je bez újmyUsmívající se